Sněženky a Machři na Šerlichu

Halová sezóna hradeckých mladých pozemních hokejistů je za námi a proto bylo nutné už hledět dopředu a veškeré své síly soustředit na sezónu venkovní. Jako start k tomu posloužilo zimní kondiční soustředění. Absolvovali jsme ho na Masarykově chatě na Šerlichu v Orlických horách od čtvrtka 2. do neděle 5. března. Měli jsme díky její poloze, na tuto zimu, obrovskou výhodu výborných sněhových podmínek a krásně upravených běžeckých tratí. V našich malých českých poměrech můžeme vzhledem k nadmořské výšce 1027 m n.m., ve které jsme prodloužený víkend trávili, nazvat toto soustředění jako vysokohorské.

Na „Masaryčce“ se ve čtvrtek odpoledne sjela převážná většina našich hokejistů od nejmenších osmi až devítiletých až po starší 15tileté žáky. Společně s trenéry a dospělými pomocníky naše parta činila celkem 56 lyžařů. Hned po příjezdu byli všichni dychtiví po zážitcích na sněhu. Lyžaři a snowboarďáci vyrazili do polské SportAreny v Zielenieci na večerní lyžování a ostatní pak na průzkum sněhových závějí v okolí chaty na Šerlichu. Večer pak patřil oslavě šestnáctin Míši Višňáka.

Od pátečního rána už jsme však začali ladit fyzičku na lyžích všichni. Rozděleni na dvě party, menší a velcí, jsme v rámci dopoledního i odpoledního programu vyrazili na běžky. Nutno říci, že s velkou chutí a překvapivě i bez tradičního „remcání“ a to i přesto, že spousta, hlavně těch mladších, stála na běžkách vůbec poprvé. Za to patří všem velká pochvala, protože nástup do běžeckých stop zvládali bravurně.
Skupina starších dopoledne vyběhla směr rozhledna Vrchmezí a odpoledne pak přes rozhlednu na Velké Deštné až do Deštného. Zvláště úsek po sjezdových tratích v závěru byl plný adrenalinu. Zpět se tato skupina vracela nahoru busem a celkem za den zvládli něco kolem 25 km. Malí dopoledne otestovali své možnosti na sedmikilometrovém okruhu přes Polomské sedlo a odpoledne je čekalo opět sedm kilometrů a to výšlap a sjezd na rozhlednu Velká Deštná. Celý den nám do našich aktivit krásně svítilo sluníčko, takže jsme se cítili jak v italských Dolomitech. Po celodenním namáhavém běžkování ještě valné většině starších zbyly síly na další polské „večerko“. Po večeři už to vypadalo, že všichni odpadnou a půjdou odpočívat. Ale omyl, spontánně se pod taktovkou našeho DJRomči rozběhla diskotéka, do které se aktivně zapojili malí i velcí. Tuto jsme však v 11 večer ukončili, protože na sobotu jsme měli velké plány, a to celodenní výlet.

Když jsme se v sobotu ráno probudili, byl za okny fujavec s bílou tmou. To nám udělalo trochu čáru přes rozpočet. Jenže my jsme sportovci a tak jsme i přesto vyrazili na výlet, byť v trochu zkrácené podobě. Obě skupiny se vydaly tentokrát opačným směrem oproti pátku, nicméně se stejným cílem a tím bylo opět Deštné. Starší tam dorazili o něco dříve, než ti nejmenší a tak mohli autobusem dojet na chatu a užívat volna. S malými jsme cíle dosáhli až v odpoledních hodinách. Čekání na další autobus jsme si krátili u stánku s trdelníky, kde sladká odměna potěšila každého. Odpoledne pak patřilo odpočinku a regeneraci. Za dva dny se únava už trochu nashromáždila, tak na večerko tentokrát už nikdo nechtěl.
Večer, když chatu opustila většina návštěvníků místní vyhlášené restaurace, se opět rozjela zábava. Discopárty vtáhla do víru tance všechny a my dospělí jsme s velkým uspokojením museli uznat, že mladí se umí odvázat a bavit. A někteří by vydrželi i déle, ale o půlnoci už jsme museli zábavu ukončit, protože, zvláště na ty nejmenší, už toho bylo moc a chtěli spát.
V neděli nás přivítalo hodně podobné počasí tomu sobotnímu. Dopoledne všichni, kdo měli lyže nebo prkna, vyrazili na místní menší sjezdovku a skupinka mladších pak šla na „běžkoprocházku“ a řádit na bobech. Po obědě už přijížděli postupně rodiče a malé i velké hokejisty odváželi dolů do nížiny.
Letošní zimní soustředění je tedy úspěšně za námi a my už se začínáme těšit na příští rok na stejné místo ve stejném termínu. Je třeba říci, že jsme báječná parta a opravdu fungujeme jako jeden tým a
je jedno, kdo je jak starý. Starší pomáhají mladším, ale i naopak. Děkujeme všem za jejich aktivní účast, děkujeme trenérům a všem ostatním z řad rodičů, kdo nám pomáhali. Děkujeme taky personálu Masarykovy chaty, který se o nás tak báječně staral, aby nám nic nechybělo a mohli jsme se soustředit jen na vylepšení kondice našich sportovců, kteří už se těší na hřiště, aby mohli sbírat další úspěchy a medaile. Nemůžeme zapomenout poděkovat taky Lucce, která to všechno vymyslela a samozřejmě s pomocí ostatních trenérů zrealizovala.
Se všemi brzy na viděnou na naší „modré aréně“.
autor: Martin Chládek